Evropský lowcoster * * Volotea, který se ostře distancuje od obecně uznávaných postupů leteckého průmyslu, se snaží zavést palivový poplatek, který je účtován již po nákupu. Letecká společnost upozornila cestující, že možná budou muset zaplatit další poplatek (nedávno zmiňovaná částka 7 EUR) na pokrytí rostoucích nákladů na letecké palivo. Co je nejkritičtější, letecká společnost poukázala na to, že cestujícím, kteří odmítli zaplatit tento dodatečný poplatek, může být odepřeno přistání**.
Zatímco letecké společnosti často upravují ceny * budoucích * rezervací, přístup Volotea je zaměřen na zákazníky, kteří si již zakoupili letenky a získali potvrzení o konečné ceně.
Odklon od průmyslových norem
Abychom pochopili, proč je to kontroverzní, je třeba zvážit, jak se ostatní velcí dopravci vyrovnávají s cenovými výkyvy. Pro letecké společnosti je zcela přirozené přenášet na spotřebitele změny v * * státních daních nebo letištních poplatcích**. Například:
-
-
- Ryanair, easyJet a Wizz Air** mají ve svých pravidlech položky, které umožňují účtovat zvýšené daně nebo státní poplatky v období mezi rezervací a datem letu.
-
- V těchto případech náklady představují platby třetím stranám-poplatky stanovené externími orgány, které letecká společnost nekontroluje.
** U pohonných hmot je situace jiná.** Palivo je hlavní provozní nákladový článek, který letecké společnosti provozují samy. Ačkoli dopravci mohou upravit tarify pro nové zákazníky nebo použít “zajištění” (nákup paliva předem za pevnou cenu) k řízení volatility, tradičně nesou rizika cenových výkyvů sami. Volotea se po uzavření smlouvy snaží toto provozní riziko přenést přímo na cestujícího.
Šedá zóna zákona: je to legální?
Legalita tohoto kroku je předmětem ostrých debat, zejména v souvislosti s ochranou práv spotřebitelů a transparentností v Evropské unii.
1. Argument o “reciprocitě”
Ochrana Volotea vychází z jejich “přepravní smlouvy”, která umožňuje úpravy v souvislosti s” mimořádnými ” výkyvy cen pohonných hmot. V loňském roce španělský Nejvyšší soud podpořil podobný bod týkající se změn letištních poplatků a argumentoval tím, že změny byly založeny na objektivních vnějších faktech a byly “vzájemné” (to znamená, že ceny teoreticky mohly růst i klesat), což znamená, že nebyly zneužívány.
2. Problém transparentnosti
Argument “reciprocity” ztrácí na síle, pokud jej použijete na palivo. Na rozdíl od pevného letištního poplatku zde neexistuje jasná a transparentní technika, která by vysvětlovala, kolik přesně barelů ropy musí stát, aby vyvolala růst ceny, a jak je tato spotřeba rozložena na každého cestujícího. Navíc neexistuje žádný důkaz, že by letecké společnosti skutečně vracely peníze cestujícím, když ceny pohonných hmot klesají.
3. Potenciální porušení právních předpisů EU
Podle** práv cestujících v Evropské unii * * musí zveřejněné ceny zahrnovat všechny předvídatelné náklady. Přidáním poplatku po prodeji může Volotea porušit:
* * * Pravidla transparentnosti cen: * * cestující by neměli po výběru letu čelit “skrytým” nebo neočekávaným poplatkům.
* * * Francouzský zákon o ochraně spotřebitele: * * * ve Francii je palivový poplatek považován za součást ceny jízdenky, nikoli za daň; proto, jakmile je cena stanovena při nákupu, obvykle jej nelze později revidovat.
Ekonomická logika: řízení rizik vs. břemeno spotřebitele
Z obchodního hlediska se Volotea snaží zmírnit volatilitu energetického trhu. Většina odborníků z oboru však tvrdí, že jde o neefektivní způsob řízení rizik.
Ve standardním komerčním modelu letecká společnost spravuje variabilní náklady prostřednictvím * * zajištění paliva**. Tím, že letecká společnost přenese břemeno na cestujícího, v podstatě požádá spotřebitele, aby působil jako její finanční zajišťovací nástroj. Aby to bylo považováno za spravedlivou obchodní praxi, bylo by nutné:
* * * Absolutní transparentnost: * * jasné odhalení matematického vzorce používaného k výpočtu sběru.
* * * Právo na vrácení peněz: * * * pokud se cena po zakoupení zvýší, spotřebitel by měl být schopen ukončit smlouvu a získat plnou náhradu peněz.
“Obecně je povinností podniku poskytnout produkt, který prodal. Pokud se chtějí vyhnout riziku variabilních cen, mohou rizika zajistit. Přenášení těchto rizik na cestujícího je zásadním posunem ve vztahu mezi leteckou společností a cestovatelem.”
Závěr
Pokus společnosti Volotea o zavedení retroaktivních palivových poplatků je vážnou zkouškou pro práva spotřebitelů v leteckém průmyslu. V případě úspěchu by to mohlo vytvořit precedens, který by leteckým společnostem umožnil obejít stabilitu smluv s pevnou cenou, což by zásadně změnilo způsob, jakým cestující plánují své náklady na lety.
